KORRUPCE.
Konaly se v paláci Lukullovské hody:
Moře, země, vzduch dal k nim nejdražší své plody.
Perlila se v pohárech šampanština pravá.
Domem zněla veselost hlučná, pronikavá.
Mladé, sličné pěvkyně do zpěvu se daly,
luzným zvukem dráždivý smysl odívaly;
závodily baletky v květu vnad i vděku,
aby mnohý zapomněl výši svého věku.
Zpěv i tanec, hudby hlas vířil do radostí.
Za rozbřesku raního nastal rozjezd hostí
ve zlacených kočárech. Zavřela se brána. –
Služebnictvo ke spaní položivši pána,
samo v síni hodovní na panstvo si hrálo:
zátky k stropu lítaly; pilo se a smálo. –
Kdo to drahé požívání platil?
Stát, jenž bitvu ztratil,
vojín rukou, nohou, hlavou,
dělník podraženou stravou,
27
měšťan, sedlák přirážkami
do válečné tlamy.
Ztrátu, zkázu, nouzi, nedostatek,
strach a hrůzu, bídu, hlad a zmatek
do nesmírna zmnožil zisků znatel,
válečných všech potřeb dodavatel!
(Dodával i duše do nebe!)
Jeho lidé pro něho i pro sebe,
kde co mohli, šmahem brali,
totéž třikrát účtovali.
Kůže byla pukavá, sukno hadrovité,
zboží mělo vady své patrné i skryté.
Mužstvu vyvařený čaj, koním ztuchlé seno,
za kvalitu nejlepší bylo zpeněženo.
Z darů milých matiček, sester, nevěst z dálky
dlouhou cestou dalekou na území války
převrhla se výtečná pochoutka i pocta:
z lahůdek byl pouhý štěrk, z vína soudek octa.
A což vládní kontrola?! Byla jaká? – Byla!
Když ne jedno, obě dvě oči zamhouřila.
28
Tratilo se střelivo, oděv, obuv, špíže –
obvazy a léčivo Červeného kříže!
Justicio, nemáš šlehu, rány,
by klam, podvod byly vymrskány?!
Patř! ta prsa pokryta jsou řády!
Nestrhneš jich?! Nemáš vlády?
Justicio! Nemáš na to nic? –
ani oprátek a šibenic?! – –
Bílý den již ku poledni běží –
Dodavatel v teplém loži leží.
Ať si vojsko v poli mrazem křehne,
hladem hyne – jeho srdcem nehne
chropot padlých – ani klení – –
on si leží líně,
vyspává se z opojení
po šampaňském víně.
29