Na poli krve.
sepsal
a se všemi právy autorskými
ÚTULNĚ ŽENSKÉ V BRNĚ
VĚNOVAL
Jan Ev. Nečas.
V BRNĚ, 1905.
NÁKLADEM „ÚTULNY ŽENSKÉ V BRNĚ“.
TISKEM MORAVSKÉ AKCIOVÉ KNIHTISKÁRNY V BRNĚ.
[1]
S pravdou vzhůru, s křivdou dolů
Drž si každý svoje! –
Zatracujme všichni spolu
války na výboje
[3]
SMRT PETÖFYHO.
U Schäsburgu s Uhrem Rus se srazil divě,
krev se rozlévala po široké nivě.
Jak dvě mračna v bouři vojska k sobě stála. –
Zahnal ruský kozák Béma generála.
Poslední boj ještě za Schäsburgem víří –
Kozák na honvéda pikou v prsa míří.
„Petöfy jsem! Zadrž!“ – Ale Rus nic na to.
„Petrovič jsem! Slovan!“ – „„Umři právě za to,
že jsi národ cizí nad svůj vlastní cenil,
i svou matku zapřel, i své jméno změnil!““
Petöfy tam zmizel. – Sudba tomu chtěla,
nenalezli Uhři ani jeho těla. –
Kdyby je i našli, svět by uznal znova,
jistě že to není lebka Maďarova!
5
VÁLKA NA OBZOŘE.
Válka na obzoře!
Bitvu čeká země, moře,
nové pušky, nové střely,
baterie s děly.
Země pochodem se třese,
moře nese
lodní hrady,
tvrze bez vší vady,
do slova i bez chyby
děly špikované velryby.
Každý díl – ať velký, malý –
vyzkoušený, dokonalý,
nařízený k rázu
na zhoubu a zkázu.
Proti tomu vyzbrojení
nepřítel též malým není!
Neústupně, pevně stojí,
silný počtem, cvikem, zbrojí.
6
Co z nich bude jednou z rána?! –
Vojska budou porubána,
mořské hrady minou
vylítnou a zhynou.
Zdar se bude klátit vzhůru, dolů,
smrt a štěstí rvát se budou spolu!
Válka na obzoře!
Krví zrudnou pevnina i moře!
7
ODCHOD NA VOJNU.
Státy zbrojí. Hrozí vojna.
Roj zlých zvěstí vzduchem vane.
Nejistota! Rozechvění!
Nikdo neví, co se stane!
Vidmem zdvíhá válka děsná
krvavý meč s deštěm kulí –
Matka žehná svého syna,
sestřičky se k němu tulí.
8
JSOU ZÁHADY...
Jsou záhady, k nimž rozum nemá klíče,
kde duch i důvtip stojí bez rady.
Jen teď, jen pro nás. Dráha myslitelů
jest nekonečná – nezná přehrady!
Co prosté oko vidí na nebesích,
jest oponou jen zlatem protkanou.
Tam za ní zastřeny jsou příští děje,
z nichž tušení jen k nám se dostanou.
Jen tušení! – Co tajemství v nich leží?
Co divů budoucno nám přikrývá! –
Sta sluncí nových v dálkách objevuje
nám fotografní deska citlivá.
Psát mžikem, sto mil do daleka mluvit,
proud řečí, hudby vtělit do stroje –
toť stupínky jen na daleké dráze,
jíž kráčí pochod králů pokoje. –
Čím proti nim je vladař dobyvatel,
jenž vojska s děly vhání do boje!? –
9
Dva protějšky! Tam práce tichá, zdárná
a požehnání lidstvu nosící –
tu louže krve, města vypálená
a hydra hydru bídy plodící!
Kdy, Hospodine, vládu zeměkoule
duch zaujme, jenž válek nesnese?!
Kdy – po nás někdy – prohřmí světem slova:
„Vy, strůjci válek, třeste, třeste se!“
10
DUCHU MOCNÝ...
Duchu mocný, jehož síla
divuplná tvoří díla;
ty, jenž ptákem kroužíš mraky,
po dně mořském slídíš zraky,
mluvíš drátem, vodíš vlaky
vnitrem skal a letem chvil –
stal ses lepším, než jsi byl?
Kráčíš cestou cti a blaha?
Ne, Ty stopou Kaina vraha
plný zášti, msty a zlosti,
v nenasytné hrabivosti,
s žízní krve neúkojnou
bouříš, řádíš vojnou!
11
ZAVALIL ZEMI...
Zavalil zemi válečný běs
muži a koňmi a děly;
bodáků břitkých ohromný les –
hroty se na slunci stkvěly.
Na druhém pohoří podobný běs
s muži a koňmi a děly;
bodáků břitkých ohromný les –
hroty se na slunci stkvěly.
Mračna se srazila! Lítal, bil blesk –
Rachot, třesk, hluk –
děl huk, děl huk, děl řev –
Země již nestačí vpíjeti krev.
V útrobách hrůzou se chvěje,
co se to děje?!
Umdlévá šílení. – Nastalou noc
proráží modlitba, klení a vzkřiky,
12
tisíců raněných poslední vzlyky!
Morová příšera s krvavých polí
tisíce obětí srazí a skolí!
Ježíši nejsladší! Pohlédni s nebe
na krev se kouřící z polí a z cest,
z lidí, jimž slovem Tvým kázáno jest:
Bližního miluj jak sebe!
13
VLČÍ JÁMY NA LIDI.
Hrůzy umí člověk na člověka tvořit,
neviděným vojskem zabíjet a bořit!
Tam, kde prázdné pole, kde vše kolem mlčí,
nastrojeny v zemi četné jámy vlčí.
Táhne zástup – nemá nepřítele v poli –
propadá se krokem na zostřené koly.
Kdo lest smyslil, tomu pocta, postup kynou.
Nabodnutí v zemi zvolna hrozně hynou.
Noc se sklání na kraj příšerně a temně –
Z hloubky vzdychá matka lidí – země!
14
ČARODĚJKA...
Čarodějku v černém lese
viděl jsem kdys ve snách svých:
svářela si na kotlíku
svár a zlobu, hněv a hřích.
Syčelo to jako hadi,
hučelo jak z dálky hrom,
praštělo jak přeražený
bleskem strom!
Myslil jsem si, hrůz všech hrůza
že tam měla spojiště –
a to byla holá hračka
proti hrůzám bojiště!
15
PO OSMIDENNÍ BITVĚ.
Po osmi dnech bitvy půlnoc
rubášem svým černým kryje
dvacet tisíc nových mrtvol
na bojištích Mandžurie!
Dvacet tisíc silných mužů
skoseno tam ve svém jaře! –
Kdo měl ještě údy celé,
posloužil jim za hrobaře. –
Osm dní se bez ustání
matka země třásla, chvěla,
než svá ňadra v dlouhých jamách
usmrceným otevřela.
Půl sta tisíc poraněných
neschopno je další chůze!
Kdo jim podá aspoň vody
v palčivé a hrozné hrůze!?
16
Skončilo se osmidenní
s hor a do hor houfné hnání.
Drtily se kolosy dva
do všech sil svých vyčerpání. –
A nic není rozhodnuto!
Stejně silná vojska stojí,
stejně chrabrá, zanícená,
neústupná. Dál se strojí
gigantické hody smrti.
Do konce a do sytosti
obětí těch ještě není,
ještě jich tam není dosti!
Přes hory a přes doliny,
přes rokle a strže, srázy,
řádit bude novou hrůzou
zloduch zničení a zkázy –
nenasytně zhlcující
lid a statky do své tlamy.
A co činí vzdělaný svět? –
Hltá z novin telegrammy! –
17
Cizí státník mne si ruce:
„Pro nás dobrý boj to byl:
Mocnosti dvě silné sobě
vypouštějí krev svou z žil!“
18
30.000 MRTVOL...
30.000 mrtvol! – Samé
studené a tuhé trupy.
Rozstříleno, rozsekáno
lidí celé kupy.
30.000 položila
za den smrt jak sekáč žito –
Rozume můj, napni síly.
Pověz proč? a vysvětli to!
Ční dvě hory; na jedné smrt
ještě nemá padlých dosti,
na druhé si sedí satyr
čtoucí traktát – o lidskosti!
19
DIALOG KRKAVCŮ.
Táhli dva krkavci s pole hrůz a děsu,
s kořistí svou v zobáku zamířili k lesu.
Tam, když pokrm pozřeli, krákorat se jali.
Mohlo by se uhodnout, co si povídali.
První:
Pěkně jsem si pochutnal na vojenském těle!
Druhý:
Já jsem sobě vykloval oko velitele!
První:
Doba hladu byla zlá, úmorná a smutná!
Druhý:
Teď už víme oba, jak člověčina chutná!
Přitáhli sem, bili se, sami nám se dali.
Lidé z lidí potravy pro nás nadělali!
20
OBROVSKÉ VLNY.
Obrovské dvě lidské vlny
srazily se zkázy plny –
Oživěly hory, doly
na bitevním poli.
Jako snopy
leží lidstva kopy,
postříleny, porubány –
samá krev a samé rány.
Leží tiše. –
Hnije, kyše
hmota mladých lidí!
Až je rýč, až lopata je sklidí.
Padlí v zemi, klidně spěte!
Dostanete
pomník s věnci! –
A co vy? – vy, zmrzačenci?!
21
JEST ZLOSYNEM...
Jest zlosynem, kdo v temnotě a stranou
jde po loupeži, vraždí jednou ranou.
Jest horším ten, kdo čistou duši jednu
svým svodem strhl do bahna až ke dnu.
Co říci o tom, který ve své pýše
dal povel vpadnout do sousední říše?! –
Děl hrdla četná řvala řevem pekla.
Krev jako voda po bojištích tekla.
Běs-voják, divoch bezmezného chtění
bral život, čest i svobodu, i jmění.
A konec konců? – Jak to vždycky bývá!
Lid v chrámech Bohu chvalozpěvy zpívá,
že požehnával vítězovým zbraním.
Jde smutek přede mnou – já jdu za ním!
22
NECHÁPU...
Nechápu a nepochopím:
Malý zločin táhne k trestu,
gigantický k žezlu, na trůn
právotvornou tvořil cestu!
Divoši jsme posud duchem.
Uznáváme přemoc podlou:
Mars, jenž pohanům byl bohem,
jest až podnes naší modlou!
V krvi tone výkřik práva.
Vítěz klidí čest a chválu –
Spravedlnost utekla až –
na nebesa k ideálu!
23
KDYBY STEKLY...
Kdyby stekly všechny slzy,
co kdy tekly v hoři,
plynula by na nich země
jako loďka v moři.
Kdyby se krev ze všech bitev
v jedno moře slila,
věru že by pevnina se
celá zatopila!
24
HYENY.
Kdo se to tam po bojišti
plíží, plazí nocí šerou?!
Pátrá se snad po zraněných? –
Co tam chtějí? Co tam berou?
Postavy jen lidské mají,
lidského v nich pranic není!
Jejich polem – pole hrůzy –
jejich sklizeň – loupežení!
Chvatem berou, schovávají,
pokud na to kapsy stačí,
prsty jejich po kořisti
zostřují se v drápy dračí.
Zhovadilci smích si tropí
ze vzdechů a cizí muky,
položivým odtínají
s prstem zlatý prsten z ruky!
25
Není divu! Ani vítěz
nedbá, co je v shodě s právy,
supím spárem chytá kořist
na krvavém „poli slávy“!
26
KORRUPCE.
Konaly se v paláci Lukullovské hody:
Moře, země, vzduch dal k nim nejdražší své plody.
Perlila se v pohárech šampanština pravá.
Domem zněla veselost hlučná, pronikavá.
Mladé, sličné pěvkyně do zpěvu se daly,
luzným zvukem dráždivý smysl odívaly;
závodily baletky v květu vnad i vděku,
aby mnohý zapomněl výši svého věku.
Zpěv i tanec, hudby hlas vířil do radostí.
Za rozbřesku raního nastal rozjezd hostí
ve zlacených kočárech. Zavřela se brána. –
Služebnictvo ke spaní položivši pána,
samo v síni hodovní na panstvo si hrálo:
zátky k stropu lítaly; pilo se a smálo. –
Kdo to drahé požívání platil?
Stát, jenž bitvu ztratil,
vojín rukou, nohou, hlavou,
dělník podraženou stravou,
27
měšťan, sedlák přirážkami
do válečné tlamy.
Ztrátu, zkázu, nouzi, nedostatek,
strach a hrůzu, bídu, hlad a zmatek
do nesmírna zmnožil zisků znatel,
válečných všech potřeb dodavatel!
(Dodával i duše do nebe!)
Jeho lidé pro něho i pro sebe,
kde co mohli, šmahem brali,
totéž třikrát účtovali.
Kůže byla pukavá, sukno hadrovité,
zboží mělo vady své patrné i skryté.
Mužstvu vyvařený čaj, koním ztuchlé seno,
za kvalitu nejlepší bylo zpeněženo.
Z darů milých matiček, sester, nevěst z dálky
dlouhou cestou dalekou na území války
převrhla se výtečná pochoutka i pocta:
z lahůdek byl pouhý štěrk, z vína soudek octa.
A což vládní kontrola?! Byla jaká? – Byla!
Když ne jedno, obě dvě oči zamhouřila.
28
Tratilo se střelivo, oděv, obuv, špíže –
obvazy a léčivo Červeného kříže!
Justicio, nemáš šlehu, rány,
by klam, podvod byly vymrskány?!
Patř! ta prsa pokryta jsou řády!
Nestrhneš jich?! Nemáš vlády?
Justicio! Nemáš na to nic? –
ani oprátek a šibenic?! – –
Bílý den již ku poledni běží –
Dodavatel v teplém loži leží.
Ať si vojsko v poli mrazem křehne,
hladem hyne – jeho srdcem nehne
chropot padlých – ani klení – –
on si leží líně,
vyspává se z opojení
po šampaňském víně.
29
DOBOUŘILA DĚLA...
Dobouřila děla. Kupy mrtvol leží –
Větry přes ně běží –
pochycují vzdechy, kde se ještě derou,
vychroptělé duše do svých proudů berou.
Za kamenem vojín leží,
z rány v čele krev mu běží –
Myslí na matku, či utkvěl v dáli
tam, kde s milou naposledy stáli?
Klne vojnám, metlám pro národy?
Ne! on prahne po krůpěji vody!
30
OPUŠTĚNÁ MATKA.
V jizbě vlhké, v židli vetché
pokašlává stará žena –
celá její duše jest již
rozryta a rozjizvena!
Na vojnu jí vzali syna,
snacha nemá pro ni citu,
vyčítá jí každé sousto,
koutek v bytu.
Donesli jí z novin zprávu,
že syn její zabit v boji –
ten, jenž mohl sám jen ještě
potěšiti matku svoji,
polohluchou, poloslepou,
z tyfu těžko vyšlou v loni –
Proč smrt náhlá místo syna
nepřišla si pro ni?!
31
INVALIDA.
Po dědinách voják starý,
aby živ byl, sbírá dary:
Skývu chleba, brambor holý,
u kramáře špetku soli. –
Veselým kdys hochem býval,
u všech děvčat štěstí míval.
Trojí zemi v řadě prvý
pokrápěl svou mladou krví.
„Poručeno budiž Bohu!“
prohodil, když vzal mu nohu
výstřel žhavý. –
Žaludek mu zůstal zdravý.
Pro ten chodí žebrák starý
po dědinách sbírat dary.
32
KU NEBESKÉ BRÁNĚ...
Ku nebeské bráně přišel
člověk velkých zemských cílů,
dobyvatel cizích zemí,
podmanitel světa dílů.
Svatý Petr pravil k němu:
„Pro tebe tu místa není:
Tvoje duše vyrůstala
v hřmotu děl a ve vraždění!“
Přišel vítěz k bráně pekla.
Tam se mu hned přímo řeklo:
„Odejdi! Tys vrchem hrůzy
převyšoval naše peklo!“
Kam ta duše měla jíti?
do neznámých, cizích dálek?
Jejím světem jest jen země,
domov děl a velkých válek!
33
ZLO VÁLKY.
Zlo války v světě nejděsnějším zlem!
Co životů a jmění zadupáno v něm?!
Co krve prolily, co vzdechů vyrvaly
těch kletých, krutých válek přívaly?!
Jde dravec na lup, jen když cítí hlad!
A dravec-člověk činí stejně tak?
„Je soused slabší! Zahubme ho!
Nám potřeba je kusu z těla jeho!“
Jest dravců z pouště horší dravec z domu!
Jak? kde je jaká pomoc proti tomu?
V čem?
Zlo války v světě nejděsnějším zlem!
Jdi od pravěku časů dlouhou dálkou.
Jak potírali válku? Zas jen válkou!
Smí hrubá moc být právotvornou mocí?!
Proč právo nevzchází jak slunce z noci?
34
Jen všichni chtějme! Nastanou ty časy!
Jen všichni v jeden pozvedněme hlasy,
jen všichni k tomu cíli
napněme síly,
obraťme rozum, zrak! –
A bude tak!
Jest právo jedno jen a není dvojí!
Ať veliký neb malý před ním stojí,
ať chuďas, velmož, národ nebo stát,
všem sluší soudem jejich právo dát,
to právo všelidské, to právo boží,
jež lásku láskou vzněcuje a množí!
35
VĚTŠÍ...
Větší počet, lepší pušky, více cviku
smetá řady, rozstřikuje mozky;
rázným využitím okamžiku
armády se roztřišťují v trosky.
Tam vítězství, tam čest,
kde silnější je pěst?
kde schytralejší lest?
Tam, tam že právo jest?!
Krev po bojištích dále prolívejte,
a smírčím soudům s pohrdou se smějte!
Byť cíl jich ležel v nekonečné dálce –
zdráv buď, kdo válku vypovídá válce!
36
V PŘÍMĚŘÍ.
Na tisíce padlých kryje
svahy Port-Arturských strání.
Příměří jen na šest hodin
ujednáno k pohřbívání. –
Mužstvo na hrobištích
kopalo a rylo,
Důstojnictvo s obou stran se
sblížilo a spřátelilo.
Podávali sobě ruce,
vyměnili lístky s jmény,
rekovné ty tváře byly
fotografem zachyceny.
Nepřátelé po přátelsku
na vzájemné zdraví pili.
Pamětlivi padlých druhů
společně se pomodlili
nad násypem, pod nímž mnohý
rodák nebo přítel zetlí.
Rád vám nesu s pole krve
aspoň jeden zákmit světlý!
37
PORT-ARTURSKÁ KATASTROFA.
Svolal Stessl hodnostáře svoje,
hrdiny a moudré hlavy,
děl jim: Nutí ke skončení boje
nedostatek střeliva i stravy!
Vší svou mocí
dnem i nocí
z těžkých děl
deště střel
ve hromovém rázu
chrlí smrt a zkázu! –
Bojovníků dost již není!
Zbylé zmařil boj a bdění,
nemoci a utrpení dlouhé –
jsou z nich již jen stíny pouhé! –
Naše tvrze, chlumy
obráceny v hřbitovy a v rumy.
Prosekat se nebo vzdát –
jedno z obého se musí stát!
38
Mluvte! Máme mužstva zbytku
velet, aby bez užitku
popadalo v zkázu jistou?!
Radili se, radili –
Oči se jim zalily
slzou čistou.
Port-Artur vzdal se – okruh tvrzí, skal,
kde s tygrem lev se rval,
kde trupy mrtvol hromaděno bylo,
by přes ně o píď dál se pokročilo
v tom koutě, jenž jest v širém světě prvý
tím, že byl sycen nejhojnější krví!
***
Od východu ku západu
orkán hrůzy řve a bije –
Taví tam zas krev dvou armád
sněžná pole Mandžurie!?
39
OBSAH:
Smrt Petöfyho5
Válka na obzoře6
Odchod na vojnu8
Jsou záhady9
Duchu mocný11
Zavalil zemi12
Vlčí jámy na lidi14
Čarodějka15
Po osmidenní bitvě16
30.000 mrtvol19
Dialog krkavců20
Obrovské vlny21
Jest zlosynem22
Nechápu23
Kdyby stekly24
Hyeny25
Korrupce27
Dobouřila30
Opuštěná matka31
Invalida32
Ku nebeské bráně33
Zlo války34
Větší36
V příměří37
Port-Arturská katastrofa38
E: lk+lp; 2002
[41]