PO OSMIDENNÍ BITVĚ.

Jan Evangelista Nečas

PO OSMIDENNÍ BITVĚ.
Po osmi dnech bitvy půlnoc rubášem svým černým kryje dvacet tisíc nových mrtvol na bojištích Mandžurie! Dvacet tisíc silných mužů skoseno tam ve svém jaře! – Kdo měl ještě údy celé, posloužil jim za hrobaře. – Osm dní se bez ustání matka země třásla, chvěla, než svá ňadra v dlouhých jamách usmrceným otevřela. Půl sta tisíc poraněných neschopno je další chůze! Kdo jim podá aspoň vody v palčivé a hrozné hrůze!? 16 Skončilo se osmidenní s hor a do hor houfné hnání. Drtily se kolosy dva do všech sil svých vyčerpání. – A nic není rozhodnuto! Stejně silná vojska stojí, stejně chrabrá, zanícená, neústupná. Dál se strojí gigantické hody smrti. Do konce a do sytosti obětí těch ještě není, ještě jich tam není dosti! Přes hory a přes doliny, přes rokle a strže, srázy, řádit bude novou hrůzou zloduch zničení a zkázy – nenasytně zhlcující lid a statky do své tlamy. A co činí vzdělaný svět? – Hltá z novin telegrammy! – 17 Cizí státník mne si ruce: „Pro nás dobrý boj to byl: Mocnosti dvě silné sobě vypouštějí krev svou z žil!“ 18

Básně v knize Na poli krve: