PO OSMIDENNÍ BITVĚ.
Po osmi dnech bitvy půlnoc
rubášem svým černým kryje
dvacet tisíc nových mrtvol
na bojištích Mandžurie!
Dvacet tisíc silných mužů
skoseno tam ve svém jaře! –
Kdo měl ještě údy celé,
posloužil jim za hrobaře. –
Osm dní se bez ustání
matka země třásla, chvěla,
než svá ňadra v dlouhých jamách
usmrceným otevřela.
Půl sta tisíc poraněných
neschopno je další chůze!
Kdo jim podá aspoň vody
v palčivé a hrozné hrůze!?
16
Skončilo se osmidenní
s hor a do hor houfné hnání.
Drtily se kolosy dva
do všech sil svých vyčerpání. –
A nic není rozhodnuto!
Stejně silná vojska stojí,
stejně chrabrá, zanícená,
neústupná. Dál se strojí
gigantické hody smrti.
Do konce a do sytosti
obětí těch ještě není,
ještě jich tam není dosti!
Přes hory a přes doliny,
přes rokle a strže, srázy,
řádit bude novou hrůzou
zloduch zničení a zkázy –
nenasytně zhlcující
lid a statky do své tlamy.
A co činí vzdělaný svět? –
Hltá z novin telegrammy! –
17
Cizí státník mne si ruce:
„Pro nás dobrý boj to byl:
Mocnosti dvě silné sobě
vypouštějí krev svou z žil!“
18