Znělka I.

Jan Evangelista Nečas

Znělka I.
Tys předplynula ve snách před mým okem, a řekla ke mně: „Miluji tě znovu!“ Má mysl němá vrátila se k slovu, a radosť ke mně přikvapila skokem. A jest mi jako před pradávným rokem; z tvých sladkých slůvek blaženým se zovu, mám srdce tvoje ze zlatého kovu, ty pomněnkou mi zkvítáš nad potokem. Ó sne můj zlatý, hvězdo na rozcestí! – Když naděje mi zarůstaly mechem, a já byl sám – sám se srdcem a vzdechem, tys přišla ke mně, milé moje štěstí, tak spanilá, jak tehda, kdy jsem sníval, a doufal, toužil, veršoval a zpíval. 21