Znělka II.

Jan Evangelista Nečas

Já dal své všecko do tvých bílých rukou, a děl jsem k tobě: „Buďme spolu šťastni!“ Tys řekla: „„Navždy budu tvoje vlastní, nechť srdce naše na vzájem si tlukou!““ A přece láska stala se mi mukou, v níž smutně plynou dlouzí dnové strastní. – Proč, jako děsný vítr nadpropastní, mi duje žal v mou lýru sladkozvukou? Proč zatoužilo srdce po porobě, chtíc míti skutkem, co si v pomyšlení jak zlatý zámek vykouzlilo sobě? Ach! je ten život smutný, všední, nuzný! Ba život ne – toť vlekoucí se mření – Ó, kde můj sen, můj krásný, zlatý, luzný?!

Patří do shluku

laguna, gondola, benátky, signorina, kanál, loďka, lido, kráska, člun, mramorový

233. báseň z celkových 245

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PRO JEDINÝ POHLED. (Josef Lukavský)
  2. None (Růžena Jesenská)
  3. Předtuše. (Rudolf Richard Hofmeister)
  4. CIZINCE. (Otakar Theer)
  5. BARCAROLA. (Josef Kuchař)
  6. ROMANCE O VĚRNÉM MILOVÁNÍ. (Bohdan Kaminský)
  7. V touze. (Hanuš Jelínek)
  8. Gondoliery. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  9. POD TÍHOU VŮNÍ. (Vladimír Houdek)
  10. Zajímavá kapitola. (Bohdan Kaminský)