Znělka II.

Jan Evangelista Nečas

Znělka II.
Já dal své všecko do tvých bílých rukou, a děl jsem k tobě: „Buďme spolu šťastni!“ Tys řekla: „„Navždy budu tvoje vlastní, nechť srdce naše na vzájem si tlukou!““ A přece láska stala se mi mukou, v níž smutně plynou dlouzí dnové strastní. – Proč, jako děsný vítr nadpropastní, mi duje žal v mou lýru sladkozvukou? Proč zatoužilo srdce po porobě, chtíc míti skutkem, co si v pomyšlení jak zlatý zámek vykouzlilo sobě? Ach! je ten život smutný, všední, nuzný! Ba život ne – toť vlekoucí se mření – Ó, kde můj sen, můj krásný, zlatý, luzný?! 22
Básně v knize Svět a srdce:
  1. Úvodní verše.
  2. Tmou do světla...
  3. Když jarní vánek...
  4. Hvězd tichých světel...
  5. Buď zdráv...
  6. Chci orlem býti...
  7. Něčím velkým...
  8. Jsem jen práškem...
  9. Mateřská řeč.
  10. PRAZE ku dni 18. listopadu 1883.
  11. Pracuj každý pro vlasť...
  12. Tichou nocí...
  13. První láska.
  14. O mé hvězdince.
  15. Já loučím se již...
  16. Znělka I.
  17. Znělka II.
  18. Obletělo černé ptáče...
  19. 1. Když mládenci a panny
  20. 2. Co si to jeseň zpívá,
  21. 3. Ach! již není, jako bylo
  22. 4. Odvanuly sny mé zlaté,
  23. Svým vzpomínkám.
  24. Minula mladosť...
  25. Bůh a člověk.
  26. 1. Nejsem já již, kým jsem býval
  27. 2. Kdybych já to mohl,
  28. Ze strniště.
  29. Vyletěla duše z těla...
  30. Ke hrobu Jana A. Smoléra.
  31. 1. V řadách leží němy
  32. 2. Ve zákoutí samovrahův
  33. Setkání.
  34. Jak jatý sup...
  35. Zavřete krčmy!
  36. Když vítr lkavý...