Tichou nocí...

Jan Evangelista Nečas

Tichou nocí...
Tichou nocí plyne měsíc zlatý, slavík v sadě zdřímnul nad poupaty. – Cítím, jak mi vůní fial nočních, ve ševelu olší nadpotočních mysl stoupá – Země v klidu hluchém – a duch touží spojiti se s duchem, který dechem svého milování nese celou světů plnou báni nekonečným prostorem a časem, vládna vedrem, mrazem, tmou i jasem – Tichou nocí plyne měsíc zlatý, slavík v sadě dřímá nad poupaty. 17