Minula mladosť...

Jan Evangelista Nečas

Minula mladosť...
Minula mladosť, a sen její božský sřítil se v rumy, rozpadl se v trosky; byla noc ve mně tesklivá i tmavá, hučela kolem větrů píseň lkavá, zežloutlé listí lítalo mi v oči, mněl jsem, že všecko v nicotu se točí! – Čas ten již minul. Jasní se mi světy, pučí mi srdce novými zas květy – ve vůní jejich tak mi sladce bývá, jako když měsíc v okénko se dívá, zvoucí mne k sobě ve hvězdnaté výše: vzhůru a vzhůru v ideálův říše. 28