Svým vzpomínkám.

Jan Evangelista Nečas

Svým vzpomínkám.
K vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím! Ač jste mi nivou, kde mi kvetla radosť, ač jste mi zdrojem, z něhož řine mladosť, vámvám, vzpomínky mé, již se nenavrátím! A co mám teď, že nechci k vám se vrátiť? – Jak větvi jest mi na stromu se klátiť, jak větru vzdychať písečnatou plání, když zavřen ráj, jenž zve se: milování. A k čemu bych já v minulosť se vracel? PojďPojď, živote, mou ránu v srdci zacel! Nechť duha klidu nade mnou se vzklene, a nad sebou sám duch se zapomene! Ach! zapomínať, to tak těžko bývá, když červánek nám s temnotou se slívá – Ač nevím, jak tmu bezesnou si zkrátím, k vám, vzpomínky mé, již se nenavrátím! 27