Když vítr lkavý...

Když vítr lkavý...
Když vítr lkavý táhne přes hřbitovy, a prškou listní zasypává rovy těch, kteří zašli bez všelikých zvěstí; když zvadlým věncem na pomníku chřestí, kde současníkům asi na čtvrť věku, se označuje stopa po člověku, jenž pojmenován na průčelí kříže – mou mysl těžká zavaluje tíže. – Ó věkové, ó časové i doby! Co vzkvete někdy nad vašimi hroby, až mine zima mrazivého dechu, a pták se vrátí pod hostinnou střechu? – Snad sobeckosť; ta závistnice bledá, jež lidským pláčem pohnouti se nedá, a více přeje ztučnělému psovi, než hladovému bratru-člověkovi! Či vzejde láska? – ona božská síla, jež korunuje nejstkvělejší díla, a nedbající rozdílu ni rodu, hruď kloní k hrudi, národ ku národu! 39 OBSAH:
Strana Úvodní verše3 1 Tmou do světla5 2 Když jarní vánek6 3 Hvězd tichých světel7 4 Buď zdráv8 5 Chci orlem býti9 6 Něčím velkým10 7 Jsem jen práškem11 8 Mateřská řeč13 9 Praze ku dni 18. listopadu 188314 10 Pracuj každý pro vlasť16 11 Tichou nocí17 12 První láska. Dozvuk z mladosti18 13 O mé hvězdince19 14 Já loučím se již20 15 Znělka I.21 16 Znělka II.22 17 Obletělo černé ptáče23 18 Verše z listopadu24 19 Svým vzpomínkám27 20 Minula mladosť28 40 21 Bůh a člověk29 22 Z ruchu v duchu30 23 Ze strniště32 24 Vyletěla duše z těla33 25 Ke hrobu Jana A. Smoléra34 26 Ze hřbitova35 27 Setkání36 28 Jak jatý sup37 29 Zavřete krčmy38 30 Když vítr lkavý39
E: lk + lp; 2002 41