1. Když mládenci a panny

Jan Evangelista Nečas

1.
Když mládenci a panny Když mládenci a panny
 se vodí dědinou, mou mysl teskno jímá pro lásku jedinou. A jakže nemám teskliť, když sedím sám a sám, v šíř nade mnou se klene svět jako hvězdný chrám. V něm plyne zlatý měsíc, duch v dálku plyne s nímním, kde na rov její svítí svým leskem stříbrným. Již hasnou světla v chatáchchatách, vše ztichlo kol a kol – Jak vítr podzimkový mou duší táhne bol, a hraje v strunách citu svou srdce rvoucí hrou – Mou mysl teskno jímá pro lásku jedinou. 24

Kniha Svět a srdce (1884)
Autor Jan Evangelista Nečas