O pádu Adamově.

Jan Evangelista Nečas

Chlapci po poledni klouzali se na potoku, kterýž teče k Tise, jak to bývá obyčejem v lednu. A že měli klouzačku jen jednu, musel jeden za druhým vždy jeti. V Uhrách jsou tak neustupny děti, asi jako u nás páni z Prahy, jedná-li se o národní snahy. Dva z těch hochů umínili sobě přejeť po klouzačce v téže době. Hádka toho druhu vzchází zhusta. Adam, větší o něco než Puszta, na stáří se hrdě odvolával. Puszta, ač v tom za pravdu mu dával, předností se chlubil v směru jiném: Adam prý je sedlákovým synem, kterýž žije z bramborů a mlíka, on však, že je synem úředníka, a že proto nesmí ani trochu povoliti sedlákovu hochu. Za tohoto povídání dal se Adam do klouzání. Ale Puszta, by mu radosť zkalil, podrazil ho, až se chudák svalil. Byla by snad z toho vznikla rvačka, na štěstí však jedna spolužačka řekla, přicházejíc z druhé strany, do školy že čas je svrchovaný. Adam zarazil se, to ho mrzí; slibuje, že pomstí se mu brzy: až ho potká někde o samotě, vezme na něj tyčku, co je v plotě. Chlapci výhrůžky ty poslouchali, při tom zvolna do školy se brali. Sotva že si sedli na lavice, vstoupil katecheta do světnice a chtě zachovať se po předpisu, učil biblickému dějepisu; načež ptal se, přísně na něj hledě, hocha, který též byl na tom ledě: „Víš to, kterak Adam k pádu přišel?“ Hoch se lekl, když ta slov slyšel, mysle si – vždyť bylo to jen děcko – že pan katecheta už ví všecko; řekl tedy, mávna ku lavice rohu: „Tamhle Puszta podrazil mu nohu.“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

cikán, cikánka, magnát, cikánský, krčmářka, cimbál, přijechat, šuhaj, husle, chasa

177. báseň z celkových 269

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Hrob pod řekou. (Václav Antonín Crha)
  2. Eja, synek černé strygy... (Adolf Heyduk)
  3. DIVNÝ MILÝ. (Adolf Heyduk)
  4. 572. Po ulicech pekla, po paloucích (Jan Kollár)
  5. Divoký zvuk. (Jan Neruda)
  6. VZPOMÍNKA BÁBY. (J. B. Polom)
  7. Jarní idylla. (Viktor Dyk)
  8. CIKÁNI. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Černoknižník. ( Ceyp z)
  10. Ej cigáni, nebožáci... (Adolf Heyduk)