Jenom zdvořile.
V lese pod tou starou sosnou
stojí s družkou smrtonosnou
mladý Jíra, starý škůdce,
loupežníků lestný vůdce;
stojí vám tu na čekané
po kořisti dávno ždané. –
Prach se zvedá po silnici
baron jede s baletnicí,
kočí sedí na kozlíku,
duní dusot do lesíku.
Jíra vyjde z temna lesa,
pohotově pušku nesa:
„Pane baron, krásná slečno!
Zde je velmi nebezpečno.
Račtež sobě pozor dáti,
snadno by se mohlo státi,
že by lupič bez okolků
na život neb na tobolku
sáhnul v drzém ruky hnutí.
Protož činím nabídnutí,
že ji vezmu v uschování. –
41
Směl bych věděť Vaše zdání?“
Slova ta, když Jíra dodal,
baron tobolku mu podal:
„Mějte moje ujištění,
že bych velké potěšení
měl, kdybychom v krátkém čase
setkali se jinde zase.“ –
Jíra děkuje, jak sluší.
Kočí strachem v koně buší.
Prach se zvedá po silnici,
baron jede s baletnicí.