TERRA TRISTIUM.

Karel Dostál-Lutinov

TERRA TRISTIUM.
Znám jednu smutnou zemi – je dlouhá na sta mil, vzdech úpí stromy všemi, a všemi lomy kvil. Jen tu tam kvítko pučí, je na smrť ubledlé, má kalich plný žluči a krve usedlé. Tam řeky černé táhnou, a zdroje bez písní, a rty-li k nim se nahnou, jen žluč je potřísní. Tam za každým tvým krokem cos sípá, šepotá, strach za tebou jde skokem a v tobě tesknota. Tam skřivan letě k nebi, nezpívá – pláče jen; noc hrůzou snů se šklebí, jich splněním je den. 38 A oblohou té země, jsou smolné oblaky, hrom do nich mumlá temně a honí přízraky. A soumrakem té země jsou davy zoufalých, rty hryžou a jdou něměněmě, neb mají v duši hřích. 1895. 39

Kniha Království Boží na zemi (1900)
Autor Karel Dostál-Lutinov