ZÁPAD

Jan Opolský

Žeh slunce rudý byl, jak z borovic by masa se v troucheň mechovou proud krve hojně lil, žeh slunce břitký byl jak dýka, která drásá, již v ňadra sněhová kdos prudce ponořil. Jak granát rozteklý ve vlastním lichém žehu, jsa v ohni průzorný a bez příměsí čist, střel hájem u večer svou zmírající něhu, až zhasnul utlumen jak v druze amethyst. Stem šípů ubledlých však zasáh’ srdce jedlí, jed spánku vetknuv do košatých hlav, a vzdechy sov se do tišiny zvedly, jak tajemství by vála na pozdrav. Jen tichá chůze srn jak nesla by se plavně, sled rythmického dění po lese a dlouhá rána z myslivecké hlavně jak zoufanlivý výkřik ozve se...

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

98. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  2. None (Antal Stašek)
  3. KŮŇ. (Jan Červenka)
  4. Jelen samotář. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V léčce. (Adolf Heyduk)
  6. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  7. V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití, (Xaver Dvořák)
  8. Vrány. (Adolf Heyduk)
  9. PODZIMNÍ HONY (Antonín Sova)
  10. None (Viktor Dyk)