KU KONCI ŽIVOTA.
Rok po roce mne míjí. Hořknu žitím,
jak vždycky dřív, hlad nezkojený cítím
po nových snech.
A ony nejdou. Navštěvují jiné.
Strom vnitř i zevně červiví a hyne
a vzrůstá mech.
Než, konečně, toť zákon, třeba krutý,
že loutky musí býti odkopnuty
kus cesty dál,
když uvadne a odvahy se sprostí
a naplní své srdce senilností
pan principál.
Však minulost jich umělecky skvělá,
když vášeň lila ve dřevěná těla
svou krev a třpyt?
I ona má být pokořena nouzí
a osud její účast neprobouzí,
ni útlocit?
Svůj celý věk jsem prožil, v srdci maje
kus toho hrozného a neznámého taje,
jenž ukryt jest
ve věcech mrtvých, nemajících těla,
jímž krev by teplá proudila a vřelavřela,
a jeho gest.
76
Sbor věcí mrtvých: loutky, sochy, stromy
své měly těžké, temné podvědomí,
své úsilí
a ty mou duši cestou hluku prostou,
kde prostory a prázdnoty jen rostou,
pak vodily...
Však cit můj zkoral. Vůně věcí svadla
i zamčeny jsou vchody do divadla,
kde já jsem hrál.
Dům pustne valem. Trochu úzko je mi
a tady leží obličejem k zemi
můj personál.
Ni hlásku v domě. Ani očí snících.
Prach přejemný se stele po lavicích.
Nic nebolí.
Smrt jenom sama, aplaus její mrazí,
však nikdo jiný z hnusu nepřichází
zřít mrtvoly...
77
OBSAH
BEZ KONFESE5
JEGLIĆ BISKUP10
CESTA K LÁSCE12
VETERÁN14
REVOLUČNÍ15
PLÁČ OTCE DUCHOVNÍHO16
NOVÁ HESLA17
„1848“19
DEGRADACE21
VEČER K ÚCTĚ JULIA ZEYERA24
VOJEVŮDCE26
TĚLO ŽENY28
LIST PROGRAMOVÝ29
HOSPODÁŘSTVÍ30
VROUCNÝ DOPIS33
NOVÁ FÁSE34
KONSTITUCE36
POSVÍCENÍ37
SLEČNĚ39
SRBSKO40
MODLITBA V PENSIONÁTU41
VE JMÉNU SVĚTLA42
RCI, ŘÍME...48
KRAJ50
OLOUPENÁ RODIČKA51
[78]
KORUTANSKÉ MALVERSACE52
BYL JEDNOU JEDEN...53
PÍSNIČKA O ŘÍŠSKÉ RADĚ55
VOLEBNÍ REFORMĚ56
AVIATIKA58
ROZJÍMÁNÍ59
NOVÉ KRÁLOVSTVÍ62
MARŠÁLSKÉ JUBILEUM63
VZHŮRU!64
BALLADA65
PRO LÁSKU67
LITERÁT68
MATCE75
KU KONCI ŽIVOTA76
[79]
TÝŽ VYDAL:
SVĚT SMUTNÝCH / BÁSNĚ
JEDY A LÉKY / BÁSNĚ
KLEKÁNÍ / BÁSNĚ
KRESBY UHLEM /PRÓSA
POD TÍHOU ŽIVOTA / BÁSNĚ
E: sf; 2004
[80]