TAKÉ KVĚTINA

Karel Dostál-Lutinov

TAKÉ KVĚTINA
Za jednou jsem chodíval do zahrady zrána – zda už listí rozvíjí pro svojeho pána. Chodíval jsem, chodíval, zaléval a choval, z jejích šatů zelených listů ulamoval. Lámal jsem je, snášel je v trudných dobách války, sušil je a lisoval, kropil do obálky. A teď z dýmky valí se modré mráčky dýmu, jak se libě vzpomíná v pochmurnou tu zimu. Dýmám, sním a vzpomínám rozkvětu a rosy – ale moji domácí ti si drží nosy. 31