PANTA RÉJ

Karel Dostál-Lutinov

PANTA RÉJ
Tu vlnku v potoce, jež líbá nohu tvou – ó, chyť ji divoce, než proudy odnesou! Ó, zachyť ji, než mořská tůň ji schvátí – ta už se k tobě nikdy nenavrátí! Ta réva slunná, jež k tvým oknům popíná se – už nikdy v takové se nezjeví ti kráse! Ó, zachyť v duši obraz ten, než smrt ji schvátí – v tom tvaru, úsměvu se nikdy nenavrátí! Myšlenka krásná, jež ti bleskla v duši – ó, zachyť ji, než navždy zapadne ti v hluši! A do žuly ji vtesej, než ji zapomnění schvátí – v té kráse první už se nikdy nenavrátí. To kvítko v ruce tvé! Ó, vypij něhu zrakem, než zhasne oko tvé a zakalí se mrakem. Co zkvete v přírodě, v nic nenávratně splyne – jen duše zůstává a věčnou žízní hyne. 45