ŠEL ROZSEVAČ

Karel Dostál-Lutinov

ŠEL ROZSEVAČ
Šel rozsévač a slunné sprchy na sirou zemi rozsíval, a jedna padla v sněžné vrchy a sníh se v bystřen rozplýval. A jedna padla v jizbu kmeta, jenž oučtoval již se světem – a náhle zapomněl svá léta, jak byl by šťastným dítětem. A jedna padla do tmy křovin a hned z nich dýchly fialy a v loubí stromů tisíc novin z niv dálných špačci zpívali. A jedna v jizbu lakomcovu, jenž čítal zlato na stole, ten hněvně začal čítat znovu, že zmaten byl, pln nevole. A jedna zlatá prška slunná zapadla v srdce básníka, a jeho srdce jako struna hned sladkou písní naříká. A dávno prška zhasla zlatá i rozsévač sám v bezdno kles’, leč lásky, štěstí píseň svatá ta v srdcích svítí ještě dnes. 46

Kniha Květiny (in Vybrané spisy Karla Dostála-Lutinova, svazek 2) (1930)
Autor Karel Dostál-Lutinov