SMRT.

Jan Opolský

Tušení hrozné zmocnilo se duše, jako když v lesích průvan náhle vstane, jako když někdo s poselstvími kluše ze smutných panství v tmáně ulekané. Jako když všecko závory se zbaví, zradí se všecky temné podkopy, jako když nohsled valem rozestaví kolem mne svoje zmlklé pochopy. Jako když věštba kosmická se blíží, zarazí dechem všecka kyvadla, jako když v noci ze všech vzplane chýží věřící víska hordám propadlá. Jako když hlídku v zámku osamělém ťukání tenké na zeď poleká... „Otevři brány, slovo už je tělem, jsem Odměna a Sfinga bezvěká...“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

271. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. Již je půlnoc: všecko vůkol (Josef Uhlíř)
  2. Smutné večery. (Jaroslav Vrchlický)
  3. VEČER. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Ranní meditace. (Jaroslav Vrchlický)
  5. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  6. PO BOUŘI. (Ferdinand Tomek)
  7. Všecko. (Karel Červinka)
  8. LESNÍ STRŽ (Jaroslav Vrchlický)
  9. Je ticho kolem... (Bohuslav Květ)
  10. Vzpomínka. (Adolf Brabec)