QUIXOTE.

Jan Opolský

Jsem Quixote pozdní... Rocinantu šedou mi prodavači slepou kamsi vedou i Sancho zesnul, udusiv se v tuku, a jeho paměť blaží hejno kluků. S mou Dulcineou – snové přeubozí! – má mnoho dětí sedlák od Tobosy a všecky děti zdravé a jak hloupé! (V mém kyrysu se nejmenší teď koupe.) A na mém zámku illusorních věží trus holubí a shnilé došky leží a je to všecko k smíchu zakrsalé: jsouť z bastionů kuří domky malé, v něž dřevcem mým, teď puklým ve dva kusy, tu denně skoták tučné vhání husy... Jsem jiný sám, i kraj je dílem jiný, jen netknuty ční povětrné mlýny.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

168. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. GAVOTTA. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Straka. (Josef Jaroslav Langer)
  3. NOVÝ SAD. (Josef Jakubec)
  4. STŘÍZLÍK. (František Serafínský Procházka)
  5. Kuřátko. (Václav Svatopluk Štulc)
  6. Ptáček. (Václav Svatopluk Štulc)
  7. HOSPODÁŘSTVÍ. (Václav Hanka)
  8. Něco za něco. (Adolf Heyduk)
  9. Kohoutova píseň. (Josef Kalus)
  10. Hošík a pejsek. (Václav Svatopluk Štulc)