PONOCENSKÁ.

Jan Opolský

PONOCENSKÁ.
Tu když jsem sám a ticho keřů mne zvonem hlubin potápí, si vznítím louč a žaltář béřu a srdce už mne netrápí. Za pocestné... Kdož v hanbě úpí... A za zbloudilé matrosy... Můj vlastní věk, jsa příliš tupý, se o přímluvu neprosí. A za hněv církve... Za obilí... A za vojáky ve zbrani... Tu u chalupy zase kvílí vše jímající klekání. A tu je čas, kdy louč se láme a nutno vkročit do noci... Ach, žijeme a umíráme, si nevědouce pomoci. 63

Kniha Pod tíhou života (1909)
Autor Jan Opolský