V HLEDIŠTI.
Hrálo se v městě. Konrád hvízdal svadle,
šly stíny duchů v stolním prostěradle,
ve stesku svic,
jen soucit ještě znát bylo, že žije,
zněl každou chvíli řáhol s galerie
vždy víc a víc.
Jen to však bylo totéž jako včera,
že mámila nás parná atmosféra,
dech úst i těl,
a pohledem, jímž do naha se svléká
a jímž se vssává člověk do člověka,
zrak pohlížel.
A hudba také význam měla jistý:
flór kalný dáti řečem moralisty
a vzít jim hrot,
neb plna byla kluzkostí a fines,
a každý takt vždy nový trilek přines
co doprovod.
A hrálo se, byť Konrád hvízdal svadlesvadle,
i stíny duší přešly v prostěradle,
ve stesku svic,
přec hudba měla význam jiný zcela,
když zřela na se ženská, mužská těla
a zvala líc.
69