ĎÁBELSKÁ SONÁTA.

Jan Opolský

Puch, požařiště temnou vsí se vleče nad kostry topolů, s nichž visí mrtvoly, a potok otrávený bez šumotu teče žab zdechlých pln a bahna do polí. Mlýn dávno prokletý na vydří noclehárny ve shnilých olších kuropění vyčká, smích černých žernovů je zlý a jednotvárný v sny ustydlé tu stárnoucího sýčka. Je kostel opuštěn, kdys prchli osadníci a sošky bolestné juž nikdo nelíbá, ve chmurném orloji se na rafii chvící zamlklý upír volně kolíbá. Před temnou kovárnou, kde tajné byly schůze, po všem jen zbylo krve tratolisko a stopa skropená a křečovitá k struze... Jak po moru je v daleku i blízko...

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

375. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VI   Temní se kostelík i chlumec rozsochatý (Božena Benešová)
  2. KRAJINA POD LIPNICÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Na zpáteční cestě. ( K. Egor)
  4. KRAJINA U JINDŘ. HRADCE (Antonín Klášterský)
  5. Z VLAKU. (Antonín Klášterský)
  6. ZÁJEZD AVARSKÝ. (Josef Svatopluk Machar)
  7. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  8. DOMOV (Božena Benešová)
  9. RHAPSODIE O LÍPĚ. (Antonín Sova)
  10. VYHOŘELÁ VES (Antonín Sova)