MILOSRDENSTVÍ.

Jan Opolský

MILOSRDENSTVÍ.
Dým po nich zbyl a puch nasládlé krve, má rána hluboká a palčivá... Dřív, nežli odešli, mne potupili prve, pak vzali štíty své a kyje, kladiva a do hor zašli, ohně udupali, na pláště zbrocené se kladli po stráni... Však dobroditel neznámý kdes vyvolával z dáli: Hahó! Kdo může, ať se zachrání!! Pak bílé mrákoty mou pamět obstoupily. Všem zvědům plíživým mé stony zatajoval hrčením stálým chladný potok čilý a ránu moji palčivou ve vůni trávník choval..choval... 45

„Also lebe wohl, du stilles Haus!“

Kniha Svět smutných (1899)
Autor Jan Opolský