STROM POZNÁNÍ
Strom urostlý a vzneslý,
jenž černý stín svůj kreslí
a vrhá do plání,
ach, vábný strom to není,
je vztýčen bez zachvění
strom mého poznání.
Má život hrůzný, němý,
sám jeden mezi všemi,
jenž neschne, nepučí,
od nepaměti stoje
pne mlčky větve svoje
jak siré náručí.
A věřit, že by zkvítal!?
Plod rozvonělý skytal?
Toť sázka prohraná!
On neposkytne ani
u vlídném smilování
krov hnízdu havrana.
Ač organicky zdravýzdravý,
mi plodu nezůstaví.
Zřím v těžké bezmoci,
že snad je fikcí pouhou
a v podzim zemru touhou
po jeho ovoci.
59
OBSAH
[61]
Negace5
Jaro6
Selanka7
Měsíc8
Ve spícím městě9
Tichá stráň10
Smrt11
Romance12
Asyl13
Hřbitov14
Noci15
Oberon17
Konec loutky20
Mythus22
Vánoční píseň23
Před svítáním24
Romance rokoková25
[62]
Verše k Renanovi30
Pohádka o pěvci31
Mladost37
Jak altem flétny...39
Sváteční jitro40
Vtělení42
Duše44
Do hlubin45
Letní noc46
Po proudu47
Herečka48
Na Elbě49
Stíny nad krajem51
Poustevnictví54
Doma56
Divadélko57
Strom poznání59
[63]
Vytiskla „Politika“ v Praze.
E: sf; 2004
[64]