APOKALYPSA

Jan Opolský

Náš hřích je nesmírný a ničím smýt se nedá ze dlouhých staletí se vynořivší krev, msty boží rudý meč švih’ přes nebesa bledá, i ve slepotě zraků zahořev. A tuby, pozouny zní ve fanfáře břeskné, jak plamen praskavý, jímž zbičován je vzduch, zář všude záhubná se rozlévá a leskne, jak byl by hořící vše, nekonečný luh. A příšer spřežením, v jichž mordě dýmá síra, jichž zadek ostnatý a hřebenatý jest, mdlé srdce pokleslé se ošklivostí svírá, jež nad bázeň jest, jež je nad bolest. Zde bílí andělé kol sečou lidské hlavy, z nichž teplý uniká a hustý krve proud; krev kosmem prosákne. Krev nikdo nezastaví. Vy všichni bídní, pojďte pokleknout!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby