APOKALYPSA

Jan Opolský

APOKALYPSA
Náš hřích je nesmírný a ničím smýt se nedá ze dlouhých staletí se vynořivší krev, msty boží rudý meč švih’ přes nebesa bledá, i ve slepotě zraků zahořev. A tuby, pozouny zní ve fanfáře břeskné, jak plamen praskavý, jímž zbičován je vzduch, zář všude záhubná se rozlévá a leskne, jak byl by hořící vše, nekonečný luh. A příšer spřežením, v jichž mordě dýmá síra, jichž zadek ostnatý a hřebenatý jest, mdlé srdce pokleslé se ošklivostí svírá, jež nad bázeň jest, jež je nad bolest. Zde bílí andělé kol sečou lidské hlavy, z nichž teplý uniká a hustý krve proud; krev kosmem prosákne. Krev nikdo nezastaví. Vy všichni bídní, pojďte pokleknout! 53