PROČ TENTO HROB...

Jan Opolský

PROČ TENTO HROB...
Proč tento hrob tak pokojný je, němý a tichý tak jak chůze návějemi přes věčný sníh, proč vůně bezů, kaštanů a hlohu se dere z nich? Proč na tom hrobě střemcha květy pění, když pro zhynulé budoucnosti není, jim vyšel čas; proč moudrý Sirach, hořkost smrti chvále, co za tím hrobem prostírá se dále, už neznal zas? Proč strašně tak se černá půda slehá? Mluv, srdce zmlklé, kde je tvoje něha, tvůj žár a chvat? Krev jeho žhavá ustydla a ztichla, je zastavena chůze jeho rychlá, cíl s očí vzat. Proč nad jiné se rov tvůj výší rovy? Kos vyzpívá, co člověk nevysloví, ni nemůže; proč prsť je sypká, vzdechy tvých úst chytá a pokojnou je omamností syta i pro růže. 80