ZIMNÍ DEN

Jan Opolský

ZIMNÍ DEN
Kraj tak je tich, až srdce bolí, a zdá se ti, že v širém poli jsou pochováni všichni ti, jimž dáno bylo soudem Páně kleč pluhu pustit z tvrdé dlaně a po křesťansku zemříti. A padá sníh, jenž tak se stele, že přítele i nepřítele v svém bílém hrobě přichýlí, sníh jiskří se a čeří, pění, je živý to v svém ševelení lán kosmického obilí. Sníh. Všude sníh, jenž tlumí hlasy, jenž silou smrti vymáhá si, co bylo právem za živa. Ve stavu ztuhlém, trpně líném zem pod svým měkkým hermelínem na prahu mdloby spočívá. 30