ZIMNÍ DEN

Jan Opolský

Kraj tak je tich, až srdce bolí, a zdá se ti, že v širém poli jsou pochováni všichni ti, jimž dáno bylo soudem Páně kleč pluhu pustit z tvrdé dlaně a po křesťansku zemříti. A padá sníh, jenž tak se stele, že přítele i nepřítele v svém bílém hrobě přichýlí, sníh jiskří se a čeří, pění, je živý to v svém ševelení lán kosmického obilí. Sníh. Všude sníh, jenž tlumí hlasy, jenž silou smrti vymáhá si, co bylo právem za živa. Ve stavu ztuhlém, trpně líném zem pod svým měkkým hermelínem na prahu mdloby spočívá.

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

743. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŽNEC. (Karel Babánek)
  2. JE DRSNÝ KRAJ (Antonín Sova)
  3. České jaro. (Augustin Eugen Mužík)
  4. AŽ VŠECKO DOBOLÍ. (Karel Babánek)
  5. Na Krasu. (Růžena Jesenská)
  6. Co, srpe přibledlý, jsi přišel žíti? ( H. Uden)
  7. S jarem. (Jan Červenka)
  8. Vysoko uprostřed lesů (Stanislav Kostka Neumann)
  9. Pole chudých. (Augustin Eugen Mužík)
  10. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste, (Jaroslav Vrchlický)