S jarem.

Jan Červenka

Jak země, jež se k žití z jara budí, jest člověk, který všecko drahé ztratil. Když srdce raněné již zmlká v hrudi, po velké dani, již svou krví platil, jej přece znova k boji cosi pudí. A pokud věků stín ho nezachvátil, v něm bez ustání zrno víry klíčí, ba snad i pak, až na prach zem jej zničí, z ní květem vzejde, v boj by zpět se vrátil. Ó naděje, ty stavbo ocelová, ty Prometheův ohni věčný, svatý, kdo můž’ tě zmoci, abys neplál znova? Jsme rovni si, všech osud náš je klatý, a přece každý rád je poutem spjatý: – Neb každý z nás své jaro v srdci chová!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

915. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. BALLATA O SLZIČKÁCH. (Jaroslav Vrchlický)
  2. AŽ VŠECKO DOBOLÍ. (Karel Babánek)
  3. VII. Nač hlavu klonit v stálém srdce trudu, (František Leubner)
  4. JAK ŠTĚP U CESTY POLEM... (Josef Václav Sládek)
  5. Podzimní. (Emanuel Miřiovský)
  6. Bolest při západu. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Pluh. (Antonín Klášterský)
  8. PODZIMNÍ PÍSNĚ (Antonín Klášterský)
  9. None (František Serafínský Procházka)
  10. ŽNEC. (Karel Babánek)