S jarem.

S jarem.
Jak země, jež se k žití z jara budí, jest člověk, který všecko drahé ztratil. Když srdce raněné již zmlká v hrudi, po velké dani, již svou krví platil, jej přece znova k boji cosi pudí. 59 A pokud věků stín ho nezachvátil, v něm bez ustání zrno víry klíčí, ba snad i pak, až na prach zem jej zničí, z ní květem vzejde, v boj by zpět se vrátil. Ó naděje, ty stavbo ocelová, ty Prometheův ohni věčný, svatý, kdo můž’ tě zmoci, abys neplál znova? Jsme rovni si, všech osud náš je klatý, a přece každý rád je poutem spjatý: – Neb každý z nás své jaro v srdci chová! 60