Ničím a – vším.

Jan Červenka

Ničím a – vším.
Moje paní, moje paní, Vy jste ke mně přišla s jarem, jeden květ a jeden sladký úsměv dala jste mi darem. 20 Jeden úsměv, který stačil vyzlatit mou duši celou, jeden květ, jenž zbudil v srdci touhu dávno odumřelou: Touhu dýchat, myslit, cítit pro jedinou bytost drahou, touhu, žíti pro ni tělem, duší, myšlénkou i snahou. Touhu obětovat sebe, rozum, vůli, cit i vlohu s radostí a se zápalem, s jakým obětujem’ Bohu. Býti úsměvem i slzou její bolesti a snění, výkřikem i tichým vzdechem radosti a roztoužení. 21 Prachem, po němž ona šlape, prázdnem, její smích kde zvoní, nebýt ničím na té zemi pro sebe a vším být pro ni! 22