Resurrectio.

Jan Červenka

Resurrectio.
Moje paní, moje paní! Tak Vás volám každé chvíle. Nocí, dnem, ve snu i bdění vidím Vaše ruce bílé. 18 Vaše ruce, bílé květy, jež mne vyvábily znova z hrobu mého zapomnění zpět, sem – živých do hřbitova. Ano! Já byl mrtev, mrtev, i od přátel zapomenut, nade mnou i nad mým jménem těžký příkrov byl již sklesnut! A tu Vy jste přišla, paní, s něhou dosud nepoznanou, a já střás’ ta pouta smrti, rakev rozbil jednou ranou. A teď k žití zas se hlásím s láskou k Vám a v sebe s vírou a jen Vám je, paní moje, k nohám kladu se svou lyrou. 19