Jen trochu lásky!

Jan Červenka

Jen trochu lásky!
Jen trochu lásky a ten život celý se vší svou mukou hned má barvu jinou. Jen trochu lásky a jak zlatoskvělý dne paprslek když vzplane nad krajinou a protne mlhy, jež ji obestřely: 61 Té lásky trochu zjasní duše chmůry, v květ nový vzbouzí touhy, které hynou a sílu vlévá duchu, jenž byl třtinou, jak požehnání, jež přichází s hůry. Jen trochu lásky! Čaruplná změna se děje se srdcem pod její rukou. Nad všechen skvost je dražší její cena! A třeba srdce umíralo mukou, rty šeptají si píseň sladkozvukou – A duše k nebi stoupá posvěcena! 62