Píseň konečná.

Píseň konečná.
Do žhavé páry měsíc ohnivý od země zvolna mlčenlivě vchází, nad vody, hory, nad les, nad nivy se v mlhy vláknech stříbro jeho sází. [94] Po chatách, stromech, trávě, po vodách jest plno lesku, paprsků a světla, kde prve chmurný stín se ještě táh’, teď jak by země novým jarem kvetla! Však sotva že dne záře střízlivá pod lstivý závoj noční mlhy padne, na zem již spadlé listí přikrývá, na pole zbrázděná, na vody chladné: Tu oko marně hledí v pustý kraj a kterak sobě vysvětliti neví tu noční pestrou pohádkovou báj, jež nyní sklamáním se býti jeví... Oh, mládí mé, ty noční pohádko, ty báji svitem luny obetkaná, jak rozplynula jsi se za krátko, když rozum zasvitl před tebou stana. 9597 Na listy strhané svit jeho pad’, na květy citu v prachu zašlapané, na rozvaliny, pláně pustých lad, kam místo rosy hořká slza kane. 9698 OBSAH. Píseň úvodní9
Kus života. Včera a dnes13 Jediný pohled15 Resurrectio18 Ničím a vším 20 Stranou!23 S Bohem!25 Zda si někdy vzpomínáte?28 Ze Sychrova30 Druhé psaní33 Vy jste psala!38 Konec!41
Trilky. Ztraceno47 Rád nyní věřím!49 Za mrtvým51 Život53 Zápas55 Věř, doufej, trp!57 S jarem59 Jen trochu lásky!61 Za tichých nocí63 Hlas v duši65 Les u paseky67 S úsměvem69
Písně. Dnes jsem ji viděl!73 Kdybyste chtěla!75 Pro Vás!77 Bez Vás!79 Což je to hřích?81 Vy a já83 Rozhodnuto!85 Jako hvězda87 Z ulice90 Churavím92 Píseň konečná94
E: dp + sf; 2002 [99]