Jediný pohled.

Jediný pohled.
Moje paní, moje paní – díky za Váš pohled vřelý! V jeho měkké, svaté záři oči mé se otevřely. 15 Byl to jediný jen pohled, ale čistý, jako ranné slunce, pohled, za nějž člověk jako stín se věrným stane! Byl to pohled, který svlaží srdce, jak déšť sprahlou zemi, který naplňuje mírem, touhami a nadějemi. Pohled, který rozsvěcuje v snění světel miliony, pohled, při němž duší táhnou velebné a sladké tony, Jako hymna, jejíž velký obsah člověk sotva tuší, oči zamyká a mlčky naslouchá jí celou duší. 16 Byl to paprsk slitování s trůnu Boha spadlý na zem, byt to teplý vánek jara pro srdce ustydlé mrazem. Byl to pohled, který z duše nic na světě nevytlačí, pohled, za který se na smrt s rozkoší a hrdě kráčí....kráčí... Pohled, který kdybych mohl rozděliti mezi chudé, – každý jeho částkou malou do skonání šťasten bude. 17