Věř, doufej, trp!

Věř, doufej, trp!
Věř, doufej, trp! To heslo všeho žití, jež v srdce lidské s narozením psáno, nám všem jak maják v čiré mlze svítí. Ó bídný klame! Když je podkopáno, co stavěli jsme v bouře vlnobití: 57 Tu vírou měníme noc v záři denní a hvězdy vycházeti zříme ráno, tu nadějí chcem’ vzkřísit, v hrob co skláno, a co nám zbývá? – Nové utrpení! Jak pták, jenž hyne v zaroseném mlází, i já zřel k nebi v bolesti a mdlobě, – však víra s nadějí mne neprovází! Po boji vražedném, teď, ztrativ obě, sám, Lazar, marně čekám ve svém hrobě – A Kristus nepřichází! 58