Les u paseky.

Les u paseky.
Ten zadumaný les, kam od paseky se strání bílá stezka zatáčí, jejž u kořenů mech pokrývá měkký a podél kraje vroubí bodláčí, jest jako hravé dítě prostořeký. 67 Já mluvím o Vás, on se rozhlaholí a každé moje slůvko opáčí, on se mnou jásá a když srdce bolí, ty šeré jeho stromy zapláčí. A volá-li Vás, paní má, můj ret, zvuk jména Vašeho mu není nový, on třikráte zas vrátí mi je zpět. Ó přijďte sem, ó přijďte, on Vám poví vše to, co já, ač z duše rád, Vám slovy Bych nikdy, nikdy říci nedoved’! 68