Za tichých nocí.

Za tichých nocí.
Za tichých nocí, kdy jen měsíc leje své bledé světlo v šerou jizbu moji, kdy vím, že vánek slov mých neodvěje, ni přítel, který k spánku již se strojí, že netuší, co v srdci mém se děje: 63 Tu mluvím s Vámi, krásná moje paní, a vševše, co srdce prozradit se bojí, Vám žaluji po hvězdách, jež se rojí tmou oblohy, jak sedmikrásky strání. A zdá se mi, že zřím ty tahy známé, že zřím v ty oči, plné slitování, že o své lásce spolu promlouváme. A zatím Vy, má sladká, dobrá paní, o mojí lásce nevíte snad ani... Tak bláhový sám sebe člověk klame! 64