Zápas.

Jan Červenka

Zápas.
O každou noc dva zápasíme spolu, já se svou lampou. Oba svorně tmou se prodrat chceme, rovni apoštolu dne, záře, světla. Moje skráně vrou, zrak plane, dlaň se plaše chápe stolu: 55 A lampa klidně jizby prostorou své bledé světlo v šeré kouty leje, v to prázdno, odkud prázdno zas jen zeje bez jediného stínu v duši mou. A potom náhle mdloba v stejné chvíli nás unavené oba zachvátí. Pro oba stejně doba noci pílí. Já bráním se a vzpírám v závrati, sám sebe temnu chtěje vyrvati, – A přec ta bídná hmota víc má síly! 56