CHRÁMOVÝ KOUT

Jan Opolský

CHRÁMOVÝ KOUT
Ve starém chrámě černý kout, kam plíseň mokrá padá zde klouzáš plachým pohledem jak na pokožce hada. Víc hrůzy nežli poklidu tě tajně tady jímá, zříš očima jak v žaláři na věky uhaslýma. Zde ticho v kapkách krvácí a hrůza šeptá tence, chlad neživoucí, strašlivý se tají ve kropence a voskovou jen bledostí, jež této tmy se hrozí, je vidět strastně zápasit líc Matky Dolorosy. Ne syna v klíně mrtvého, však kámen by jen měla, jak z purpurové fontány krev prýští z jeho těla. 17