TERRA TENEBRA

Jan Opolský

TERRA TENEBRA
Síň nebes vysokou kryl obsidián tmavý, skel černých, magických zlou neprůzračnost měl, třpyt mlhy kosmické, jež v mrazivosti tráví svá vírná staletí, ji šumně obechvěl; kde závrať duchová jen vlála všemi směry nad nihilní a němá rozpětí, v kruh do věčna se stroucí hemisféry, čas tekoucí kde možno slyšeti. Pout mrtvých vlasatic, v níž nenastoupí směna, jichž početí a zánik neznámy, jak tajný znak je v černu nakreslena pro zoufalství a touhu nad námi. Břeh země snů v tom není moři marném, kam sahají hvězd bledé krystaly... Zde vadneme a tajemstvími stárnem, aniž jsme jednou k němu přistali. 24