II. HLUBOKO K RÁNU

Jan Opolský

II.
HLUBOKO K RÁNU

Noc není hlubší nežli pak, když zavívá dech rána, jak mocné tupé závaží je nebi odervána. Jsou jako mrtvi všichni ti, jež přikryla a tajítají, a i když nespí nadobro, už jistě usínají. Tak málo hvězd je na nebi a jejich zář je ledná, že lidský duch se zachvěje, je v strašné dálce shlédna. Je slast v tom, hrůza magická, když z poletmého gázu do naha luna svléká se za keřem zimostrázu. 10