PO ÚČINCÍCH JEDU

Jan Opolský

PO ÚČINCÍCH JEDU
Slz oči nevidí, sten uši neslyší a tělo necítí svých rozpučelých ran, hrob krytý břečtanem je zavřen v hašiši a vichru života strom snění nevydán. Je srdce v bezvládí a rozum v područí, když smilství omamné se rozžehuje v běl, jsi slastně obnažen ve vlhké náruči, vše jaksi bez příčin, jimž duch by rozuměl. Jak skleník parnatý, v němž chorý květů růst, jenž zrůdně zahoří, však zraku neztiší, tak marné tu je rozchlípení úst – jsou omočena pouze v hašiši. 40