TERRACOTA

Jan Opolský

TERRACOTA
Má hlava šedá, bláhová se probouzela poznova, až chýlilo se k ránu a v pause mezi ševely mé smysly mluvit slyšely řeč sošky z porculánu. Ač subtilní a ztepilá, tak žhavé řeči mluvila a vymýšlela pro ty, již v duchu rádi zesmilní i k přelomu jsou náchylni jak sošky z terracoty. Pod vykasanou košilí se svižné nožky svítily a dravě plály ze tmy, však z jiných bylo zříti vnad jen to, co možno ukázat před užaslými dětmi. Chop, hliněný se panáku, těch nevídaných zázraků a v pasu tělo prohni a sevři ruce bezcitné, ať podruhé se ocitne zas terracota v ohni! 31