PO ÚČINCÍCH JEDU

Jan Opolský

Slz oči nevidí, sten uši neslyší a tělo necítí svých rozpučelých ran, hrob krytý břečtanem je zavřen v hašiši a vichru života strom snění nevydán. Je srdce v bezvládí a rozum v područí, když smilství omamné se rozžehuje v běl, jsi slastně obnažen ve vlhké náruči, vše jaksi bez příčin, jimž duch by rozuměl. Jak skleník parnatý, v němž chorý květů růst, jenž zrůdně zahoří, však zraku neztiší, tak marné tu je rozchlípení úst – jsou omočena pouze v hašiši.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

382. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XI. BALLATA O HŘBITOVNÍCH VĚNCÍCH. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  3. Nálada. (Antonín Klášterský)
  4. Muž ve skále. (Stanislav Mráz)
  5. RÁNO V ÚNORU (Viktor Dyk)
  6. V lese. (Ladislav Quis)
  7. Nemocnice. (Bohuslav Květ)
  8. NA HUDBU. (Josef Václav Frič)
  9. POUSTEVNICTVÍ (Jan Opolský)
  10. Srdce – hřbitov. (Ladislav Quis)