Nálada.

Antonín Klášterský

Po dlouhou dobu jako mrtvý v hrobě nic necítil jsem, jako kámen stuhlý jsem srdce měl a oči jako uhly bez žáru, k jiným lhostejný i k sobě. Dnes cítím, jak cos puká v mojí hrudi jak na řece, když pojednou led taje, mně zdá se, hudba z daleka že hraje a ze spánku mne hlubokého budí. Cos otřáslo a pohnulo se ve mně, a cosi se tam vlní, kvete, zpívá. Jak oko mé se na vše s láskou dívá a soucitem a s požehnáním jemně! Vše dojímá mne. Jiný svět je zase. Vše ke mně mluví. Měkký jsem až dětsky. Tak na harfě se chvějí struny všecky, když z tmy ji táhne kdos po dlouhém čase. Jsem jako dítě, jako pták jsem v houští. Díš slovo, dvě – a již mám slzy v zraku. Ať tekou jen! Tak z těžkých, dusných mraků se blahodárný, tichý deštík spouští!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

616. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  2. K smrti mi smutno... Ňadra má (Jiřík Luděk Moravský)
  3. ŽIVÝM I MRTVÝM. (Antonín Klášterský)
  4. Jednou, až v šeru předpeklí (Jiřík Luděk Moravský)
  5. IV. Kytara. (Jiří Karásek)
  6. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  7. Sentimentální ironie. (František Sís)
  8. I PAK, AŽ UMŘEM’... (Antonín Klášterský)
  9. PO ÚČINCÍCH JEDU (Jan Opolský)
  10. CIS-MOL. (Ludvík Lošťák)